Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozmnožování | Činčily

 

Rozmnožování činčil

 

Někdy se stane, že se majitelé činčily rozhodnou pořídit svému miláčkovi kamaráda. Pokud to bude kamarád opačného pohlaví, měli by počítat s tím, že se časem v klecičce objeví další kamarádíčkové. No, a někdo jiný bude třeba množit své miláčky záměrně. Pokud se vám to už někdy podařilo, jistě souhlasíte, že narození malé činčilky (nebo činčilek) je neskutečně rozkošná věc a člověk pak na několik týdnů může postavit před klece lenošku i s peřinami a nedělat nic jiného, než ty drobky pozorovat. Činčily vcelku nemají se svým množením velké problémy, postarají se samy snad o všechno podstatné. Přesto je dobré o tom něco málo vědět.

Určení pohlaví

V první řadě je třeba mít jistotu, že máme skutečně pár. Přestože určit pohlaví u činčil není ani trochu těžké, raději zde ukážu vyfocené "zadečky" samečka i samičky. Samička má těsně pod řitním otvorem "papilu", kam ústí močová trubice; připomíná trochu penis samečka, ale je menší a hlavně je velmi blízko řitního otvoru. Mezi ní a řitním otvorem je malý kousek bez srsti; v tomto místě se nachází vývod pochvy, ale ten je kromě říje úplně zavřený, takže se zdá, že tam už nic není. Penis samečků je větší než ona "papila" samiček a hlavně je dál od řitního otvoru; mezí ním a řitním otvorem je normální, řídce osrstěná kůže. Samci činčil nemají šourek, varlata jsou uložená v tříselném kanálu a jsou proto dokonale schovaná. Pouze v době páření sestupují do podkoží a jsou zřetelná (průměr 0,5 - 1 cm).

Na obrázcích je vyfocený sameček. Dobře je vidět, že mezi řitním otvorem (a) a penisem (b) je větší vzdálenost, že kůže je v těchto místech řídce osrstěná. Na obrázku vlevo varlata nejsou zřetelná, na obrázku vpravo je stejný sameček po pokusu o obskočení samičky a následné očistě "nářadí" (proto je srst v okolí řitního otvoru a penisu mokrá). Jsou pěkně vidět vystouplá varlata (c).

 

Na tomto obrázku je samička. "Papila" s vyústěním močové trubice (d) je těsně za řitním otvorem (a). Samice není v říji a není vidět otvor do pochvy (e).

Říje a páření

Pohlavní život činčil začíná poměrně brzy, už mezi 4. a 8. měsícem života. V 5 měsících mívají činčily hmotnost 400 - 430 g. Do chovu by se však měly použít až po 8. měsíci, kdy jsou i tělesně dospělé a váží okolo 450 g. O činčilách se říká, že jsou sezónně polyestrické, to znamená, že se jejich říjový cyklus v určitou roční dobu zastaví (nebo se prodlouží intervaly). Výsledkem by mělo být to, že se mláďata budou rodit pouze na jaře nebo v létě, kdy je dostatek potravy a příznivé klimatické podmínky. Samice by tedy měly mít říje převážně na podzim a mláďata se pak budou rodit brzy na jaře. Samice pak stihnou ještě jeden vrh, který se jim narodí v létě. Z mých zkušeností tomu tak u činčil chovaných v zajetí není (předpokládám, že je způsobené tím, že se jim uměle svítí a dny se proto nezkracují, jako venku, takže činčila vlastně "nepozná", jaké je roční období). Mláďata se proto rodí kdykoli, může se stát, že samice stihne za rok i 3 vrhy, což však není dobré, protože ji to příliš vyčerpává. Po druhém vrhu by měla dostat pár měsíců "klid".

Říje samičky se objevuje v intervalech 24 - 45 dní, a trvá asi 3 - 5 dní (už jsem se setkala s tím, že se různé knihy v těchto údajích trochu rozcházely). Kromě toho, že v době říje je samička k samečkovi velmi přítulná a často se mu doslova nabízí, lze poznat říji i pohledem na "zadeček". Mezí řitním otvorem a "papilou" se objeví otvor do pochvy - jak ukazuje obrázek. Kromě toho samice vytlačí také "říjovou zátku", která má želatinózní konzistenci. Obvykle se však "ztratí" v podestýlce klece. 

Na těchto obrázcích je vyfocen "zadeček" říjící samičky, vedle je potom neúplná "říjová zátka".

 

V době, kdy samička začne říjet, se obvykle změní i chování samečka. Začne být velmi hlasitý (charakteristické "kuňkání"), neustále samičku pronásleduje a ocáskem provádí velice zajímavé pohyby: jako by jím zametal po zemi, ocásek se mu přitom kroutí jako hádě. Ve správnou chvíli sameček na samičku skočí, a to i několikrát, dokud ho samička nezačne odhánět. Obejme ji předními tlapkami a často se jí zakousne do kožíšku na krku. To se někdy samičkám nelíbí, především mladým, a mohou i hlasitě protestovat. Samotný akt není příliš dlouhý, o to delší je očista samečkova přirození po něm. Za několik hodin po úspěšném oplození vyloučí samička hlenovou zátku. Je to asi 3 cm dlouhý váleček průsvitné bělavé barvy a tuho-elastické konzistence. Velmi často je však zahrabaný do podestýlky a majitelé si ho ani nevšimnou nebo ho samička pozře.

Na obrázcích jsou vyfocené tyto hlenové zátky po připuštění. Za fotky děkuji paní Petře Hrušecké.

 

Další hlenové zátky jsou pěkně vidět například na adresehttp://www.maddogsonline.co.uk/breeding/Breeding-report5.htm

Naše činčilky žijí v párech celou dobu společně v kleci, takže obvykle oplození nepostřehneme. Dochází k němu totiž nejčastěji v noci. Několikrát jsme však připouštěli samičku samečkem, který s ní v kleci nežil natrvalo. To jsme si pak "celou akci" užili v přímém přenosu v předsíni.

Březost

Činčily jsou březí přibližně 111 dní (tedy asi 16 týdnů). Velkého bříška si lze všimnout asi od 90. dne březosti (tedy asi 3 týdny před porodem). V této době už jsou také zvětšené a narudlé bradavky. Jinak lze březost zjistit rentgenem (což nedoporučuji vzhledem k jeho škodlivým účinkům na nenarozený plod), pokud je někdo zkušený chovatel, pak může prohmatat bříško samičky a plody tam najde prý od 60. dne. Já sama to však neradím, protože nešetrné nebo nesprávné prohmatání může způsobit potrat. Údajně nejspolehlivější je zjišťovat hmotnost činčily; březí samice by měla každý měsíc přibrat 25 - 30 g (jiná literatura zase uvádí, že pokud přibere samice měsíčně 50 - 70 g, pak je spolehlivě březí), poslední měsíc ještě více.  Podle některých knih se má činčila vážit pravidelně každých 14 dní; za 6 - 7 týdnů březosti se zvýší hmotnost samice o 10 - 20 g, po 8 - 9 týdnech o dalších 20 - 30 g. Po 10 - 11 týdnech se zvýší až o 30 - 80 g, v dalších týdnech je přírůstek asi 10 g. V posledních dnech březosti může samice zhubnout asi o 20 g. Dalším způsobem, jak zjistit, že samička je březí, je pravidelná kontrola říje. Pokud se říje nedostaví do 30(- 45) dní od připuštění, činčila je s největší pravděpodobností březí.

Když si tak vzpomínám, tak pokaždé, když jsem poprvé řekla, že je naše činčila kulatá, mláďata byla skutečně tak do tří týdnů venku :-). V tu dobu už samička měla problémy najít vhodnou polohu na spaní, často lehávala na boku, hlavu svěšenou nebo zapasovanou mezi domek a poličku...

Porod

A nastává tolik očekávaná i obávaná doba - porod. Několik dní před porodem mohou být samičky agresivnější vůči samečkovi, mohou odmítat potravu. Klec by před porodem měla být důkladně vyčištěná, protože činčily mají tendenci rodit na jejím dně. Protože si nedělají žádné hnízdo, je vhodné udržovat v místnosti přiměřenou teplotu (nikdy ne pod 15°C, nejlépe okolo 20°C), aby novorozená mláďata neprochladla. Knížky píšou, že činčily rodí především v noci nebo brzy ráno. Moje osobní pozorování tomu však neodpovídá. Nejdříve odejde plodová voda, samička je pak mokrá okolo genitálií, na tlapkách i na čumáčku. Brzy následuje porod mláděte, samička mu z pochvy pomáhá tlamičkou. Poté odchází placenta, kterou samice celou pozře. Pokud se rodí více mláďat, obvykle je mezi nimi časový odstup 1 - 2 hodiny. Celý porod je poměrně rychlý, ale pokud je mláďat více, může se protáhnout na několik hodin.

Obě naše samičky rodí ve spodním domku, kam jinak příliš nechodí. Pokud jsem mohla pozorovat, všimla jsem si, že rodily ráno až dopoledne. Několikrát se stalo, že v 8 hodin ráno, když jsem vstala, ještě samička spala na horní polici, a v 10, když jsem šla okolo klece, už seděla v dolním domku a ozývalo se z něho "novorozenecké" kuňkání. Bohužel jsem neměla tu čest vidět samičku přímo při porodu (byly vždy schované v domečku), pouze jednou jsem si všimla, jak mláděti pomáhala z pochvy tlamičkou. Bylo také vidět, jak důkladně baští všechny plodové obaly. Samičky jsou po porodu vždy mokré a na předních tlapkách a tlamičce také od krve (následkem požírání placenty).

Dovolila jsem si z adresy http://www.chinchillas-unlimited.co.uk/forums/index.php?showtopic=20793&st=0 „půjčit“ pár obrázků rodící činčily. Považuji je za unikát, protože rodící činčilku je těžké přistihnout, natož takto zřetelně vyfotit!

   

Samička má asi 3 – 4 dny po porodu ještě otevřenou pochvu a sameček ji může už za 8 - 12 hodin po porodu znovu oplodnit. Uvádí se, že tato poporodní říje je fertilní pouze ze 40 %, ale nám samičky zabřezly pokaždé. Je pravda, že by se neměla tak brzy připouštět samička, která není v dobré kondici, má hodně mláďat (3 a více) nebo už měla 2 vrhy za sebou. V takovém případě se sameček odebere ještě před porodem nebo co nejdříve po něm. Vrátí se k samičce až poté, co se jí uzavře vchod do pochvy a on ji už nemůže oplodnit. Další říji má samička až v době odstavu mláďat, tedy za 8 týdnů.

U nás je vždy těsně po porodu rušno v obou klecích. Oba „plemeníci“ by si totiž rádi „vrzli“, „domácí pán“ samičku vždy velmi obtěžuje, „soused“ se k ní snaží prohrabat dnem nebo stropem nebo prokousat mřížemi :-). Některé knihy uvádějí, že se má sameček dát před porodem pryč od samičky a nemá být ani s mláďaty. Myslím, že je to na každém majiteli, jak to vyřeší. My jsme samečka nechávali vždy v kleci a nikdy s tím nebyl žádný problém. Během porodu většinou seděl na dně klece před vchodem do domečku, občas tam strčil nos, aby zkontroloval, jak to mámě jde, a pak jen podřimoval. Když jsme nechtěli, aby byly samice po porodu oplodněné, dali jsme samečka do jiné klece. Většinou ho samička bez problémů za pár dní zase přijala zpět, i když stalo se, že Myška Kubu odmítala celý měsíc! Zatím všichni samečci, které jsem měla, se chovali k mláďatům velmi pěkně, občas i zaskočili mámu a zahřívali je, když si šla samička na chvilku od drobotiny odpočinout na horní police.

Mláďata

Činčily mívají 1 – 5 mláďat, přičemž nejčastěji jsou to dvojčátka. Mláďata se rodí chlupatá, vidoucí a plně vyvinutá. Matka je důkladně olíže (čímž je nejen osuší, ale také promasíruje bříško a podpoří tak vyloučení prvotního trusu). Mládě se pak schová pod mámu, kde uschne. Porodní hmotnost mláďat se pohybuje mezi 30 – 60 g, průměrně okolo 40 g; za dva týdny by se měla zdvojnásobit. V měsíci věku se jejich hmotnost bude pohybovat okolo 150 g. Novorozená mimina se činčilám moc nepodobají; mají poměrně velké hlavy, malá a hubená tělíčka, velké zadní nohy a skoro žádné uši. Ocásek vypadá jako žížalka. Intenzivním kuňkáním se neustále hlásí mamince, která jim stejným zvukem odpovídá. Velmi často se k nim přidává i táta, takže pak můžete z klecičky slyšet hotový činčilí koncert. Za den – dva byste však už činčilátka skoro nepoznali. Velmi rychle se totiž zakulatí a vypadají jako plyšové přívěsky ke klíčům.

A tady jsou ještě fotky novorozených miminek z výše uvedené adresy:

 

Na těchto fotkách můžete vidět, jak rychle se změní činčilátko za pár dní po porodu:

 

Pohlaví novorozeňat lze určit poměrně dobře; občas, obzvláště není-li srovnání, může člověk trochu váhat, protože činčilky jsou ještě hubené a zadečky i genitálie jim „vyčnívají“ od tělíčka. Penis je pak docela blízko řitního otvoru, takže vypadá jako samičí „papila“. Za 2 – 3 dny, když se malé činčilky trochu zakulatí, by to však už nemělo dělat žádné problémy. Na fotografii vlevo je zachycen novorozený sameček, uprostřed a vpravo jsou novorozené samičky. Skutečně někdy může být problém je první dny po porodu rozeznat.

  

Samice má 3 páry bradavek, funkční však bývají pouze 2 páry a někdy i méně. Zatím se mi podařilo objevit jeden pár, který se nachází na bocích. Další pár musí být někde více vzadu a vespodu, protože mláďata často leží pod mámou na zádech.

 

Pokud je mláďat ve vrhu více, velice rychle (často ještě ne úplně vysušená) se začnou hádat a prát o "nejlepší" z nich. Hádky trvají zhruba první den, potom už mají činčilátka každé svoji bradavku. Jen občas je možné vidět, že se jedno mládě snaží vystrčit svého sourozence od zdroje. Pokud je mláďat více než 2, je dobré sledovat jejich zdravotní stav a hmotnostní přírůstek, zda se všechna dostanou k mléku. Pokud jsou pokousaná, nepřibývají na váze, nemají plné bříško, je možné, že se ke struku nedostanou nebo má matka málo mléka. Samice pak mívá rozkousané bradavky. V takové případě bude dobré mládě (mláďata) dokrmit uměle (viz kapitola o umělém odchovu). Malé činčilky velmi rády pijí tak, že leží na zádech pod maminkou a čouhá jim jen ocásek a zadní tlapky. Často pak takto leží a už ani nepijí, jen se nechají maminkou zahřívat. Taková poloha jim pak vydrží skoro až do odstavu. Mohou si také sednout na zadní nožky, předními rozhrnou srst okolo struku a začnou takto v sedě sát. Jak rostou, musí se u toho stále více zkroutit, aby se ke struku dostala.

 

Mláďata velmi brzy po porodu začínají běhat a zkoumat klec. Vypadá to, jako by první dny ještě neměla zažitý správný denní rytmus a lítají po kleci mnohdy i přes den. Velmi ráda mají různé škvíry, kam se sotva natlačí. Matka často běhá za nimi, neustále je očichává a masíruje jim bříška a zadečky. Je dost možné, že požírá i jejich trus, protože jsme ho zatím nikdy nikde nenašli. Mimina přitom kvičí, jako by je to rozčilovalo, ale je velmi pravděpodobné, že je to "kvikot", kterým oznamují dospělým činčilám, že to jsou ještě miminka a nikdo jim nemá ubližovat. Úplně stejně kvičí i tehdy, když k nim čichá tatínek nebo cizí činčila - když je berou do ruky lidi, neozývají se nebo zapiští jinak, což je pravděpodobně leknutí nebo strach. Malá činčilátka taky ještě neumí poskakovat jako dospělé činčily; po zemi lezou jako myši. Zato se velmi rychle naučí šplhat po pletivu. Jsou taky velmi "gumová", když odněkud spadnou, jako by se nic nedělo. Samozřejmě je třeba dávat pozor, aby nespadla z ruky, taková výška by jim už mohla ublížit.

Mláďata také začínají velmi brzy ochutnávat potravu dospělých činčil. Obvykle po pár dnech zkouší okusovat nebo žmoulat stébla sena, nebo si i hlodnou do granulek. Zatím to však nevypadá, že by se toho byla schopná najíst :-). Podle pozorování bych řekla, že skutečně baštit začínají asi ve věku jednoho měsíce; stále však ještě sají od maminky mlíčko. Matka je kojí zhruba 40 - 60 dní.

Podle mého pozorování mláďata zkouší hlodat do předmětů (třeba i police) hned po narození. Jsou to zatím nesmělé pokusy, ale je vidět, že se od dospělých činčil učí pozorováním. Asi 2. týden života začínají žmoulat seno. Legračně se přitom opírají zády o klec nebo domek či misku, aby nepřepadla, protože udržet stabilitu "na bobku" jim ještě dává zabrat. Ani přední packy ještě nejsou dostatečně šikovné, aby stébla spolehlivě držely. Často jsem viděla, jak mimino úspěšně nasoukalo celé stéblo do tlamičky... a poté ho zase úspěšně v poněkud požmoulané podobě vytáhlo z tlamičky ven :-). Do granulek si pouštějí moje činčilky asi za 14 dní po porodu. Obvykle si vezmou jednu granulku do obou předních pacek a důležitě si z ní ukousnou kus, aby ho opatrně "rozžvýkly" a pak granuli otráveně upustí na zem. Mlíčko je prostě chutnější! Asi v měsíci věku už úspěšně slupnou kousíček tvrdého chleba nebo malou rozinku, seno i granulky už umí baštit profesionálně.

Mladé činčilky se mají odstavovat ve věku 6 - 8 týdnů, kdy je jejich hmotnost asi 250 g. V tuto dobu jsou už schopné se živit pouze pevnou potravou a mléko nepotřebují. Zároveň už mají naučené všechny základní životní potřeby (koupání v písku, pojídání vlastních bobků, čištění kožíšku, hlodání předmětů ...). My prodáváme mláďata nejdříve v 8 týdnech, pokud zůstanou u rodičů ještě déle, nic se neděje. Samozřejmě, že bude problém za pár měsíců, když u rodičů zůstane dcera a pohlavně dospěje; činčilí otcové si totiž s incestem hlavu nelámou (stejně tak ani dospělí synové).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA